Snoopyho podzimní pohár – 28.9. 2007 Dubenec
Na svátek sv. Václava jsme se vypravili na závody do Dubence. Byla to skoro povinnost, jednak proto, že to máme kousek a druhak proto, že se součet běhů agility a jumpingu vyhlašoval jako Mistrovství republiky kolií (to pro ty velké) a pro šeltičky to byl speciální závod u příležitosti výročí klubu. To jsme si nemohli nechat ujít.
Počasí nás bohužel potrápilo. Ačkoliv meteorologové slibovali, že bude jakž takž, střídal se od rána déšť se silným deštěm a větřík s vichrem. Nic z toho pochopitelně nikoho neodradilo a závodilo se jako vždy.
Úvodní jumping nám příliš nevyšel. Cherry ho pojala hodně zvesela, zpravidla při povelu skrz na tunel se na mě nadšeně zadívala s výrazem – Jůůů a kdééé??? a přitom míjela vchod. Tímto způsobem minula tunel celkem třikrát, takže jsme si poprvé v životě vysloužily diskvalifikaci za tři odmítnutí. Paradoxem je, že jediný tunel, který naběhla správně byl ten, do kterého jsem jí, už po diskvalifikaci, poslala slovy Vřed hop! Asi budu muset změnit povelovou techniku. Tímto však skončily naše naděje na slušné umístění v součtu pro speciál.
V následující zkoušce už předvedla nejen co umí, ale i to, co se v předchozím týdnu naučila. Totiž skákat z poloviny áčka. Nebylo nám nic platné, že náš čas byl opět nejrychlejší, pět trestných bodů nás nemilosrdně posunulo na nepopulární bramborové místo a já se pomalu smiřovala s tím, že poprvé v sezoně pojedeme domů s prázdnou. Manžel dokonce litoval, že běh agility začínají velcí, kterých je tradičně hodně. Už se těšil domů do tepla, v tom počasí nebylo divu.
Závěrečný běh agility byl lehce záludný. Nejeden z pejsků skončil v některé z připravených pastí. Ani já jsem nezačala, jak jsem chtěla. Cherr se v odložení vrtěla, poposedávala, tak jsem raději oželela plánovaný náskok a odstartovala, protože jsem se bála, že by nakonec mohla první překážku obejít. Naštěstí to nevadilo, plánovanou otočku jsem i tak stihla a Cherry perfektně zareagovala na stažení na kladinu, i když narafičený tunel se opravdu lákavě nabízel. Kladinu přefrčela rychlostí blesku, takže povel na zonu přišel o chloupek později. To bylo o fous blesklo mi hlavou a jistá jsem si rozhodně nebyla . Ale pokračovaly jsme dál a Cherr šla jak víno. Áčko na nás čekalo těsně před cílem. Na radu zkušenějších, jsem na Cherr poměrně důrazně zavolala Stůj! , které máme pro kladinu a zafungovalo to. Zóna byla. Pak už jen tunel, skočka a byly jsme v cíli. Vzhledem k tomu, že jsem si nebyla jistá zónou na kladině (podle videa opravdu byla v pořádku, ale to jsem viděla až doma) zajímal mě spíš čas. A pak přišel šok, Cherry se ocitla na Prvním místě, před dvěma A3 psy. Poprvé v životě jsme vyhrály běh agility.
Domů jsme tedy opět nepřijeli s prázdnou. Kromě nádherného poháru za první místo jsme dostali,stejně jako všichni účastníci speciálu šeltií, pamětní plaketu a diplom za osmé místo v součtu.
Cherry tedy opět neporušila tradici a alespoň jednou se umístila. Tentokrát to bylo velké vítězství.