Úvodem, aneb jak jsem se dostala k agility
Úvodem
Agiity je sport pro psa a jeho pána. Vznikl na konci 70. let v Anglii a jeho popularita neustále stoupá. Není divu. Pro temperamentního,hravého psa by jste jen stěží hledali lepší způsob zábavy, než je agility. V čem tedy agility spočívá?
Agility má nejblíže k parkurovému skákání koní, tady také hledali inspiraci její zakladatelé. Jenže překážky pro psy mohou být daleko různorodější než ty koňské. Kromě klasických skokových překážek se používají i dva druhy tunelů, kladina, áčko proskokový kruh, a další. K divácky nejatraktivnějším pak patří slalom nebo houpačka. Z těchto překážek se staví parkur. Cílem týmu, který tvoří psovod a pes je překonat jednotlivé překážky v předem určeném pořadí a v co nejrychlejším čase. Za každou chybu (např. shození laťky) je tým penalizován trestnými body, pokud pes překoná jinou překážku než má je diskvalifikován. Na závodech psovod navádí psa na jednotlivé překážky pouze hlasem a posuňky, pejsek nesmí mít na sobě ani obojek (natož vodítko) a psovod nesmí nic držet v ruce. Vyhrává ten nejrychlejší s nejmenším počtem chyb.
Pro agility se nejlépe hodí hravý, bystrý a temperamentní pejsek, a tím špic i šeltie bezesporu jsou. Rádi se učí nové kousky, rádi se předvádí a pochopitelně jsou rádi odměňováni. Toho všeho se jim při agility dostává vrchovatě. Při agility totiž platí, chválit, chválit a odměňovat. Důležitá je radost ze hry a ze společně stráveného času. Znuděný a otrávený pejsek totiž nikdy dobře běhat nebude. Navíc agility se pejskovi neokouká, překážky parkuru jsou prakticky pokaždé poskládané jinak, takže pejska čeká téměř vždy něco nového.
Jak jsem se dostala k agility
Agility jsem se začala věnovat s německým špicem Rexi Vyzel, který patří mým rodičům. Naši si původně pořídili špice jako mazlíčka poté, co nás navždy opustila naše pudlička Ája. Špiclí temperament nás všechny trochu zaskočil, temperamentního psíka jsme čekali, ale Rex předčil všechna naše očekávání. Což o to, pokud se mu někdo věnoval byl milionový, ale běda jak se začal nudit. Když jsem si takhle postěžovala kamarádce navrhla, ať se přijdeme podívat na agility, prý by to mohlo být něco pro nás. A bylo. Rexi tam našel kamarády svého temperamentu a zdolávání překážek se mu taky zalíbilo. Aby ne, když každý byť nepatrný pokrok byl odměněn velikou pochvalou a taky kouskem něčeho dobrého. Velmi rychle pochopil, že cvičák je bezva místo, kde si může hrát s ostatními psy, a kde s ním panička dělá hlouposti (nutí ho běhat, skákat, prolézat), takže odchod ze cvičáku často doslova obrečel.
I houpačka patří mezi Rexíkovi oblíbené překážky
Dnes už ví, že ze cvičáku domů musí, ale když nastane cvičební den a přijde čas odchodu není s ním k vydržení. Nosí hračky, vodítka, tahá mě ke dveřím, abychom už šli. Ještě se mi nepodařilo mu vysvětlit, že venku leje jako z konve nebo je čtvrt metru sněhu, tudíž na cvičáku nikdo nebude. Nemám ráda tyhle dny, protože jeho oči mluví dost jasně, ty jsi mne paničko ošidila. Nejít cvičit jen proto, že se mi momentálně vůbec nechce to, bych si se svým svědomím asi nesrovnala
Rexíkovi trofeje
Rexík má už za sebou mnoho závodů a nejeden úspěch. Běhání ho stále baví, i když se z hravého štěňátka stává pán v letech. Před časem se naše smečka rozrostla o dalšího člena, šeltičku Dark Cherry Perla z Polabí. I jí běhání moc baví a já doufám, že se v agiliťáckém poli neztratíme.
Cherry je na překážkách jako drak, takže vyfotit se jí jen tak nepovede. Autorkou téhle akční fotky je Jana Zemková. Spoustu dalších nádherných fotek a moc hezkého povídání najdete na jejich stránkách http://nocomment.zvicina.sweb.cz/