Závody v Dubenci a Kostelci nad Orlicí
Snoopyho pohár – Dubenec 16.6. 2007
Po měsíční pauze bez závodů jsme se Cherry vyrazili do nedalekého Dubence. Cherr se opět dařilo. Úvodní Jumping zvládla bez chyby s úžasnou postupovou rychlostí 4,92, což stačilo na druhé místo z M kových psů. V následující zkoušce jsem nedala na dobré rady a ušetřila si jednu otočku. Chyba to byla bohužel osudná, protože hned v zápětí jsme se diskvalifikovaly. Chuť jsme si spravily v závěrečném Agility. Cherry se sice nevyvarovala chyb, které nás stály cenné setinky vteřiny, ale i tak doběhla s postupkou 4,67 m/s opět na druhém místě. Opravdu hezký dárek k nadcházejícím druhým narozeninám, které Cherry oslavila 21.6.
Kostelec nad Orlicí 30.6. 2007
Na závody v Kostelci jsem odjížděla s poněkud smíšenými pocity. Cherr se totiž začala hárat. Háravky jsou sice na závodech agility povoleny, ale po letech běhání se psem vím, jak moc může taková háravka v blízkosti ovlivnit některé citlivější pejsky. Účast na závodech jsem tedy dlouho zvažovala, ale vzhledem k tomu, že i naši cvičákoví pejsci byli schopní hárající Cherr ustát, rozhodla jsem se závody zkusit. Měli jsme štěstí. Pořadatelé byli rozumní a dovolili mi s autem zajet až ke cvičáku, takže Cherr trávila celý den v autě mimo vlastní cvičák a poblíž parkuru se objevila jen tehdy, pokud jsme šly běhat. Navíc nás pořadatelé zařadili až na závěr jedničkových psů, takže začátečníky jsme snad nerozptylovali a dvojkoví „mazáci“ jsou už zvyklí. Já si závody moc neužila, protože jsem většinu času strávila s Cherr za plotem. Ovšem závody to byly opět úspěšné. Jedničkový Jumping Cherr opět vyhrála (celkově by byla druhá). Ve zkoušce si poprvé zkusila, co se stane, když skočí zonu na kladině – no, radost jsem z toho neměla, ale i tak jsme byly druhé.
Závěrečný běh Agility byl velmi obtížný. Už při prohlídce jsem velmi litovala, že nemám s sebou Rexe. To by byl parkur pro něj, pomalejší se spoustou nástrah a pastí, do kterých se tak rádi chytají rychlí psi. Jenže Rex nebyl, tak na start musela Cherr. Začínalo se rovinkou zakončenou kladinou. To mi umožnilo být na konci kladiny dřív než Cherr a poměrně důrazně jí připomenout, že na zoně se staví. Povedlo se, ale Cherr se chytila hned do následující pasti. Na povel do tunelu skrz přeskočila skokovku hned vedle. Tak trochu jsem s tím počítala upřímně řečeno, při cestě do cíle jsme si diskvalifikovali ještě minimálně jednou. Nevadí, alespoň máme dál co trénovat.