Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zlatá překážka 1. – 2. 12. 2007

11. 12. 2007

Zlatá překážka jsou vlastně naše domácí závody, i když je pořádá druhý klub agility, který u nás máme. Toto byl už devátý ročník, ale premiérově se konal v hale. Musím říct, že hala sportovního klubu Slavie byla vynikající volba. Přiznám se, že jsem si neuměla představit, jak do haly vejdou dva parkury – ano, tyhle závody byly dvouparkurové, ale vše se opravdu hezky vešlo. V přízemí na ploše byly parkury, my se psy jsme čas mezi běhy trávili na galerii v patře odkud byl perfektní výhled na oba parkury. To se příliš často nestává.

 Pro nás začal sobotní program zkouškou. Cherr bohužel hned ze začátku uklouzla a shodila tyčku, ovšem to nic nebylo proti mému „výkonu“. Cherr  brzy zjistila, že tento koberec v zatáčkách dost klouže a velmi rychle se tomu dokázala přizpůsobit. Na rovinkách běžela rychle a hezky, ale ostré obloučky vybíhala opatrně. Byla v nich pomalejší, než jsem zvyklá. A to se mi stalo osudným. Po jednom takovém obloučku jsem se snažila Cherr povzbudit k rozběhu na rovinku. Běžela jsem, hlavu otočenou dozadu na Cherr.... a najednou koukám, že objímám bočnici od překážky.  Nějak jsem si té překážky nevšimla. Za zbořenou překážku pochopitelně byla diskvalifikace a já se pak ještě byla hodnou chvíli středem poznámek kamarádů za to, že parkur se bude přestavovat až po doběhání a brát si s sebou překážku netřeba.

 Následoval běh agility. Cherr si nevedla špatně, ale shozená tyčka a přeběhnutý náběh do slalomu nás odsunul kamsi dozadu startovního pole. Ale do cíle jsme doběhli, což bylo důležité kvůli součtu. Na Zlaté překážce se totiž sčítají výsledky  jumpingů a agility za oba dny, a to dokonce podle výkonnostních kategorií.

Vše si Cherr vynahradila v jumpingu. Předvedla moc hezký a rychlý běh. Bohužel až tak rychlý, že jsme se opět málem srazily po tunelu. Ke srážce sice nedošlo, ale vytlačila jsem Cherr úplně mimo osu kruhu, který následoval. Už jsem Cherr viděla v lepším případě v odmítnutí, v horším v diskvalifikaci, ale Cherr se předvedla. Na povel „kolo“ sama zabrzdila, vrátila se a proskočila kruhem tak, jak měla. Holčička moje šikovná. Běh jsme tedy dokončily bez trestných bodů na osmém místě, což byl ve čtyřicetičlenném startovním poli vynikající výsledek.  Navíc jsme tímto měli doběhnuté oba běhy pro součet, takže jsem byla velmi spokojená.

Vzhledem k tomu, že se běhalo na dvou parkurech najednou a já měla poměrně štěstí na pořadí běhů měly jsme se Cherr odběháno už někdy kolem druhé hodiny. Přiznám se, že jsem trochu litovala, že jsem slíbila účast v závodě družstev, který začínal až po skončení hlavního programu. Cherr tedy pospávala a já se kochala výkony ostatních. Čekání do pěti bylo dlouhé, ale nakonec jsem vůbec nelitovala, že jsme vydržely. Běh družstev je v Hradci záležitost tradiční a nikdy není jen tak. S Rexem jsem se pravda nikdy neúčastnila, jeho jsem raději šetřila pro druhý den, ale fandila jsem pokaždé. Pamatuji vejce jako štafetový kolík, převlékání trička či čepice, běh s hadrovou loutkou atd... Ale letošní nápad byl bezkonkurenčně nejlepší.

 Pořadatelé připravili jednoduchý, běhavý vánočně vyzdobený parkur opravdu jen pro radost. Parkur měl dvě části. Jednu se slalomem, druhou s áčkem. Dva z čtyřčleného družstva museli běžet jednu polovinu a dva druhou. Ovšem to by nebyla žádná legrace, že? Aby byla vánoční atmosféra dokonalá, běžci museli být náležitě vánočně vyzdobeni. Dva ze čtyřčlenného družstva dostali na hlavu sobí parůžky, jeden klapky na uši s mikulášem (nebo to byl Santa?) a poslední si oblékl apartní červenou Santovskou čepičku. Proč měla bloňďaté copánky netuším :-). Sobí parůžky si navlékli i oba rozhodčí. Moc jim slušely :-). Jako štafetový kolík sloužil košík plný dárků, ale pozor žádný neztratit! A mohlo se jít na věc. Paroží z hlavy klouzalo, dárky padaly z košíku a ukazovat psovi cestu, když v jedné ruce držíte košík a druhou přidržujete ozdobu na hlavě není jen tak. Ale myslím, že se bavili všichni, lidi i psi. Pořadí se hodnotilo bez ohledu na velikost a naše družstvo skončilo jako čtvrté. Balíček s ovocem pro každého člena nás moc potěšil. I Cherr si na výhře moc ráda pochutnala.

Obrazek

Předávka štafetového košíku

 

V neděli jsme začínaly opět zkouškou. Cherr se tentokrát opravdu snažila. Parkur zvládla bez jediné chyby a jen těsně skončila druhá. V obloucích si s kobercem ještě nerozumí a je v nich zbytečně pomalá. I tak ale perfektní výsledek ve velké konkurenci. Navíc tímto Cherr dovršila svoji naprosto senzační sezonu. Úplně na každých závodech, kterých jsme se zúčastnili jsme se alespoň jednou umístily do třetího místa.

 Následoval jumping. Cherr běžela úžasně. Byla rychlá i přesná. Bohužel doplatila na to, že jsme na tomto parkuru začínali. Já neměla možnost sledovat, jak trať běží ostatní a špatně jsem si zvolila strategii. Místo toho, abych Cherr stáhla na slalom s tím, že na poslední dvě překážky jí už nějak dostanu (jak to později řešilo 99% závodníků) jsem si při prohlídce vymyslela frajeřinku – vyšlu Cherr do slalomu a přeběhnu si. Bohužel, abych to mohla provézt, musela jsem dát Cherr víc prostoru. Když se k tomu připočetl klouzavý koberec dalo to jednoduchý výsledek – Cherr místo na slalom zamířila neomylně do kruhu a moc se divila, že ten ne. Bohužel diskvalifikace a já se pomalu loučila s vidinou úspěchu v součtu.

V závěrečném agility Cherr odskočila zonu na kladině a přeběhla náběh do slalomu (ale na to měla nárok, náběh byl opravdu složitý a podobné problémy na něm měli i mnohem zkušenější závodníci).

 Pak už nezbývalo než čekat na vyhlášení. Pohárek za zkoušku byl mooc hezký a Hills granule se též neztratí. A uzená střívka, ty Cherr teprve ocení.  Nakonec došlo i na vyhlášení součtu. Moc jsem nedoufala, ale je pravda, že parkury agility i jumpingy byly dost těžké. Nakonec to vyšlo. Cherry i v součtu vybojovala krásné třetí místo, takže vyrovnala Rexův úspěch z roku 2002. Opravdu krásný závěr sezony.