Jdi na obsah Jdi na menu
 


Coursing a hon v praxi

23. 10. 2007

Na lekci coursingu jsem si opět vzpomněla nedávno. Tedy  kočičku je Cherr ochotná prohnat kdykoliv od té doby co zjistila, kdo jí to tak ošklivě značkuje její rohožku přede dveřmi, ale zájem o další zvířenu jsem nepozorovala. Až nedávno se při našich procházkách kolem pole Cherr s nebývalým nadšením rozběhla do pole. Pole je nesklizené a zatím nezaorané, takže nepříliš přehledné. Rex Cherry pochopitelně velmi rád následoval. Když se to dělo pravidelně několik dní, pojala jsem podezření, že to není jen tak. A tak zrovna povídám mamce, že by mě zajímalo .........................co tam v tom poli má jsem už dodat nestihla. Už to totiž bylo jasné. Před Cherr se zvedl zajíc (tak toho hledala) a nastal hon. Pole je dost velké, takže jsem spoléhala na to, že jakmile se Cherr dostatečně vzdálí, sama se vrátí a Rex s ní. Předpoklad se naplnil a oba šťastní honiči byli za chvíli zpět. Celkem jsem si oddechla a když druhý den oba propátrali pole a žádný zdroj zábavy nenašli, tak jsem si i oddechla. A bude klid... Jenže nebyl, následující den zajocha opět našli, tentokrát už byl okruh větší a já se začínala bát. I jinak poslušná Cherr se totiž nechala strhnout tou báječnou hrou a neviděla, neslyšela. Co na tom, že ani jeden ze psů nemá zájem zajíci ublížit a kdyby se zajoch zastavil a zapanáčkoval, budou zdrhat oba dva (myslím pochopitelně psy). Tahle situace se mi ani trochu nelíbila.

Všechno se vyřešilo tím, že Cherr dostala kašel, takže byl s běháním na  týden útrum. Po týdnu tedy proběhla opět zkouška způsobilosti a pejskové si podepsali ortel. Do pole vyrazili než jsme stačili říct popel, Cherr sice na první zapískání okamžitě zareagovala a zavelela k návratu, jenže při zpáteční cestě potkala zajíce. A bylo jasno, oba se za ním pustili s nebývalým nadšením a jedno pole jim nestačilo, zajíc to vzal přes silnici (naštěstí toho po ní moc nejezdí, ale přece) na druhé pole, ti dva za ním. Co na tom, že než jsme za nimi došli, už se vraceli. Tedy, Cherr došla až ke mě, ale Rex jen zkontroloval, že je panička na blízku a šel si pole ještě jednou oběhnout. Prý tohle ještě nezná.  Tak mají drahoušci smůlu, pokud jsou spolu, tak podle pole jen na vodítku. Minimálně do doby, než místní sedlák pole zaorá a já budu mít přehled, jestli se někde neschovává nějaký ten ušák. Pokud je Cherr sama, tak poslouchá i na poli, ale s Rexem utvořili tandem a k ničemu dobrému by to nevedlo. I zajoši mají nárok na klid. Ovšem po téhle zkušenosti by si Cherr  na coursing ve dvou určitě říct dala, jen ten zákus by od ní nikdo čekat nemoh, to ona nerada...

Obrazek

Ty koukej vlevo, já vpravo a to by bylo, abychom ho neobjevili !

 

A ještě jeden zážitek. Na cvičáku se nám objevila podivná věc. Jakási obří dutá kostka s navěšenými fáborky, plechovkami apod.... prostě pomůcka k nácviku socializace a tuším, že je využívaná i při mondioringu, který se u nás taky cvičí. Cherr se na ní tvářila, jako že to je něco naprosto normálního, nehodného její pozornosti. Protože mě fáborky připomněly střapec z coursingu, oznámila jsem Cherr, ať hledá šupáka. Cherr zbystřila a začala pobíhat po cvičáku a šupáka hledat. Nenašla, na fáborky i přes mou usilovnou snahu kašlala. Ovšem za chvíli jí očička přeci jen zazářila. Už ho má a s nadšeným výrazem letěla k plotu. To je on, to je šupák, je v dálce a pohybuje se...... byl to traktorista, orající přilehlé pole. A ze cvičáku musela jít na vodítku, aby si to s tím šupákem nešla vyříkat. To mám za ty své nápady.