Tábor Svojanov 28.7. – 4.8. 2007
Letošní dovolenou jsme se rozhodli pojmout po psím. Dá se říct, že na dovolenou jsme nejeli my se psem, ale pes s námi. Přijali jsme nabídku na týden strávený v areálu uprostřed lesů kousek od Moravské Třebové. Počasí nám přálo, pro výcvik byly teploty naprosto ideální. Ale na koupání to bohužel nebylo, což nás docela mrzelo. Hned vedle areálu byla nádherná možnost koupání a my se těšili, že konečně zjistíme, jak na tom s vodou Cherr je. Tak někdy příště.
Cherr si ten týden opravdu užila. Bydleli jsme v malé chatičce a hned vedle jsme měli další početnou šeltií společnost – maminku Smajlu, nevlastní sestřičku Jenny, kámošku Bonnie a celou smečku šeltiček naší trenérky Mariny Konečné. A když ještě přijela Jana Zemková se svými dvěma šeltiími kluky, to teprve bylo. Ostatně skupinové foto z dílny Jany Zemkové hovoří za vše.
Další velmi početnou skupinku na táboře tvořili naháči všech druhů a velikostí. Pokud se vám tito psíci příliš nezdají, tak věřte, že i přes absenci srsti to jsou pejsci se vším všudy, kteří nezkazí žádnou lumpárnu. A takový naháč na coursingu, to je tedy podívaná. Jeden by neřekl, kolik nadšení a zápalu v nich je.
Agilitící Fanča
Naháči na coursingu
A ještě na jednu početnou skupinku nesmím zapomenout – na špice. Náš Rex sice zůstal doma, protože jak ho znám, tak kdybych ho v tomto nádherném a velmi zajímavém prostředí v pondělí vypustila, možná, ale opravdu jen možná, by se do pátku vrátil. A vláčet ho celý týden jen na vodítku by asi nebylo to pravé ořechové. Špiclíci se též účastnili všeho dění a rozhodně se neztratili.
Špiclí skupinka
Náplň tábora byla opravdu pestrá. Stihnout všechno, co by člověk chtěl a neuštvat sebe ani psa skoro nešlo. Pro nás byla priorita agility. Martina nám dávala celý týden pěkně do těla, takže jsme opět udělali hezký kus práce. Někdy to chtělo opravdu svatou trpělivost. Marťo, díky. Zkusili jsme si i poslušnost a ani ta nevypadala vůbec beznadějně. Možná by jsme se časem mohli pokusit o složení nějakých jednodušších zkoušek. Cherr zašla i na hodiny vystavování, kde se jí ujala naše chovatelka Marcela. Šlo jim to spolu o poznání lépe, než když ji vystavuji sama. Takže jestli někdy do budoucna vyrazíme na nějakou výstavu, budu se snažit předat vodítko Marcele. Jistě bude mít radost.
Cherr si zkusila i coursing. Nikdy bych nevěřila, že se pro něco takového nechá nadchnout. Ovšem hon na šupáka se Cherr náramně zalíbil, zvládla skoro polovinu trati, než se ke mě disciplinovaně vrátila. Na poprvé dobré a jak jsem zjistila, ve dvou by jí to šlo nejspíš ještě lépe.
Cherry při honu za střapcem
Večery jsme pak mohli trávit ve společnosti videa – jak jinak než psího. Buď se rozebíraly záběry z výcviku nebo jsme měli možnost zhlédnout fantastická videa z Cruftovy výstavy s opravdu zasvěceným komentářem – opravdu zážitek.
Na závěr tábora proběhl táborový závod v agility. Cherr vyhrála kategorii pokročilých, ale já moc spokojená nebyla, trochu jsme parkurem plápolaly a do ideálního výkonu jsme měly daleko. No nevadí, týdenní trénink si musí přeci jenom trochu sednout.
Tábor byl opravdu super a opravdu díky moc Stáně Jansové, za jeho organizaci. Byla s tím určitě spousta práce. Ostatně už e připravují běhy pro příští rok, více zde:
Že byla účast opravdu hojná o tom svědčí foto účastníků tábora